Život s dětmi

20. 01. 2011 | † 20. 11. 2012 | kód autora: 9of

rodina

Jsem hrdý otec a miluju svoje dcery, mladší jsou 3 a starší 5 let. Moc jsme si je přáli a byl jsem u jejich porodu. Nejkrásnější a nejemotivnější věc, kterou jsem v životě zažil. Udělal bych pro ně všechno. Každý otec by to měl absolvovat.

Někdy to, ale stojí za to.

Když dorazím z práce, ve dveřích mě přívítají moje princezny. Jsou jako baterky, sluníčka co mě nabijou energií, kterou přes den vydám. Stálo nás to, ale hodně boje než jsme se naučili používat pravidla, které dají soužití rodičů s dětmi určitý řád a pořádek.

Domluvili jsme si spoustu rituálů a pravidel, např. vždy když přijdu domů nebo manželka, tak se přivítáme a potom si necháme cca 45min na najezení se, rozkoukání a trochu popovídání se ženou. Potom si jdu s nimi hrát do pokojíčka, čítat knížku, stavět stavebnici nebo hrát oblíbenou "pikanou". Výborná věc . Dneska jsme objevili "hru na slepce", vzniklo to ze slepé báby. Holky si zavážou oči šátkem, vezmou do ruky hůlku a mužou se vžít do role člověka, který má omezený zrak. Strašně je to baví. Lítají z obýváku přes chodbu do pokoje. Zlepšili jsme to tím, že mají i za úkol rozpoznat třeba židli, postel atd. Co má člověk vymýšlet, když venku je hnusně a mladší má rýmu, takže do bazénu se jet nedá.

Večer jsme je manželkou skvěle naučili poklidit pokoj, aby "skřítek nepořádník" hračky neodnesl, vyčistěj si zoubky/nebo mi jim a jde se koukat na Animáčka. Televizi obecně moc nevyužíváme pro děti. Spíš rádio, nebo si jen tak hrajou spolu v pokoji. Malujou si, teď třeba hrajou stolní hry(i když se před chvíli ozval řev a hádka). Jsou šikulky.

Od října 2010 chodí na kroužky. Řikali jsme si, že když ve školce kde kdo mluví o tom, že jezdí na tancování, balet atd. tak je čas i u nás. Mladší jsme zařídili tancování a starší lezení a malování. Je to ale hodně náročný, každá má kroužky v jiný den. Tzn. přijet, převlíknout, dát do kroužku, hodinu čekat a mezitím zabavit tu druhou. Nezapomenout na bačkůrky, sukýnky, svačinu, pití. Když to skončí, tak si ještě pohrát po kroužku s ostatními dětmi. Pak oblíknout, nástup do auta a když si člověk myslí, že je vše ok, tak se ozve: "Tatí čůraaaatttt" . Takže zase vylézt, svléknout a čůráme. No a pak se frčí domů.

Je to hodně náročný, člověk si opravdu musí vytyčit hranice a zabojovat si o kousek soukromí a odpočinku, ale stojí to za to. Moc. Miluju svoje holčičky a jsem rád, že je mám. Zvlášť po tom, co se mi stalo s Barunkou.

Takže vytyčit hranice, pravidla a ono to půjde

 

 


Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky pro-muze

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.